Často se ptáte

Obvykle se na prvním sezení terapeut ptá, co klient potřebuje, co ho trápí a co by chtěl změnit. Pak společně stanoví cíl a domluví se, jak budou spolupracovat.
Terapeut většinou neříká, „co má klient dělat“, ale pomáhá mu pochopit, co se v něm děje a jak si může pomoci sám.

Rozhodnutí o tom, jak dlouho budete na terapii docházet, je pouze na vás. Pokud budete mít pocit, že již terapii nepotřebujete, coluvíte se svou terapeutkou na ukončení terapie.

Terapeut se vždy ptá jen na to, co je pro práci důležité – nic není povinné sdílet.

To je naprosto v pořádku. Slzy, smích i ticho k terapii patří.
Terapeut je tam právě proto, aby zvládl i těžké emoce a vytvořil bezpečný prostor, kde se nic nemusí skrývat.

Samozřejmě, že může. Naopak je žádoucí, aby byl součástí programu, i kdyby se aktivně nezapojil. Jedna ze stěžejních součástí programu pro žáky  je destigmatizace a edukace o celospolečenské potřebě přijetí „jinakých“ lidí.

Během workshopu se snažíme vytvářet bezpečný a respektující prostor, kde má každý právo reagovat po svém. Pokud bude někdo z účastníků potřebovat, může si kdykoli dát pauzu, jít se projít, napít se nebo se na chvíli vzdálit. Může také přijít za  některým sz lektorů osobně – mouhou si krátce promluvit, případně pomohou najít, co mu teď pomůže cítit se lépe.

Na začátku workshopu jsou společnou prací celé skupiny, tedy účastníky i lektory, definována pravidla, kterými se budou všichni v průběhu workshopu řídit. Lektoři dbají na to, aby nebyla nikdy opomenuta následující pravidla:

Respekt – každý má právo říci svůj názor, který nebude vysmíván ani dehonestován,

STOP – „osobně již nechci o tomto tématu mluvit“,

Mlčenlivost – co osobního zaznělo na workshopu, nebudou účastníci šířit jinam.

Je to běžné a naprosto v pořádku. Ve skupině se nehodnotí, neřeší se, kdo „to zvládá líp“. Každý má právo na vlastní tempo a pocity.

Skupinu často vede facilitátor – člověk, který pomáhá hlídat čas, témata a bezpečnou atmosféru.
Setkání obvykle začíná krátkým úvodem a domluvou pravidel, následuje kruh sdílení a závěrečné shrnutí. 

Důvěra je základ. Všechny svépomocné skupiny mají pravidlo mlčenlivosti – co se řekne ve skupině, zůstává ve skupině.
Díky tomu se lidé mohou otevřít bez obav z posuzování nebo šíření informací.

Platí, že mluvit není povinnost – každý může sdílet jen to, co chce, nebo klidně jen naslouchat, dokud se nebude cítit jistěji.

Svépomocná skupina je bezplatná.

Nikdo z organizátorů z realizace nemá zisk – jde o vzájemnou podporu.

Ne, nemusíte chodit pokaždé. Účast na svépomocné skupině je dobrovolná. Můžete přijít tehdy, když máte potřebu sdílet nebo jen naslouchat. Pravidelná účast ale pomáhá budovat důvěru a pocit sounáležitosti se skupinou.